Inteligentní domov aneb jak chytře spát i na malém prostoru

Na závěr jednu praktickou radu, jsem se dopracovala až po několika přestěhováních. Když přemýšlíte o domácí paletě barev, začněte u největšího kusu nábytku. Třeba u pohovky nebo postele. Její barvu pak použijte jako výchozí bod. Vše ostatní od toho odvíjejte. Pokud je například vaše pohovka s čalouněním v odstínu pískové béžové, vyberte na stěny o něco světlejší tón téže rodiny. Na doplňky pak přidejte kontrastní barvu. Já jsem takhle postavila celý obývák kolem jedné sametové lenošky. A funguje to. Teď už jenom doufám, že příště, až budu stěhovat, si vzpomenu na tahle pravidla dřív, než začnu znovu míchat barvy nasl


Osvětlení je další past. Jedna lustrová lampa uprostřed stropu nestačí na učení ani na večerní hraní her. Potřebujete tři vrstvy: stropní světlo na úklid, bodové světlo na stůl a nějakou tu náladovou lampu k posteli. Koupili jsme čtenářské světlo s ohebným ramenem, které se přichytí na poličku. Teenager ho stočí kam potřebuje. A pokud máte místo na šňůru, zavěste pár řetězových světel podél stěny. Vytvoří to útulný koutek, kde se bude dobře ležet na zemi na koberci a poslouchat hudbu. Nepodceňujte ani zatemnění – žaluzie nebo silnější závěs jsou nutnost, pokud rád spí do des�


Zásadní změnou v aktuálních furniture trends je důraz na materiály, které snášejí každodenní používání. Velvet upholstery se prosazuje v tlumených odstínech šalvějové zelené nebo hliněné terakoty. Vypadá luxusně, ale zároveň je překvapivě praktická na čištění - s kapesním testerem a vlhkým hadříkem vytáhnete skvrnu od kávy raz dva. Praktická zkušenost mě ale naučila, že u pohovky nestačí jen hezký kabát. Musí mít kvalitní slatted frame. To je ta dřevěná laťková základna, která umožňuje matraci dýchat. Když je laťkový rošt křehký, po pár měsících se prohne a vy se každou noc budíte s pocitem, že jedete na saních. U levných kusů se to děje ča


Jedním z nejošidnějších prvků je mechanismus rozkládání. Mnoho lidí si koupí levnou sedačku s click-clack mechanismem a po třetím použití zjistí, že páka cvaká, ale sedák nejde sklopit. Pokud spíte na pohovce každou noc, click-clack je skvělý - rozložíte ho během deseti vteřin, není potřeba žádné složité tahání. Na druhou stranu, click-clack většinou nemá klasický prostorný úložný box pod sedákem. Tady přichází ke slovu sofistikovanější konstrukce. Pull-out sofa je dnes hit. Vytáhnete spodní část jako šuplík a najednou máte rovnou spací plochu 160 centimetrů širokou. U jedné zakázky jsme museli řešit problém, že v ložnici nebyla skříň. Volba padla na postel s úložným prostorem. Výrobci totiž začali kombinovat pohovku s výsuvným šuplíkem a současně přidávat boční úložné kapsy na polštáře. Geniál


A ještě jedna věc, kterou možná nečekáte: barva a tvar ovlivňují, jak často budete pohovku používat. Světle šedá se hodí do každého interiéru, ale na jaře, když chcete tlumenější atmosféru, vás může nudit. Zkuste vzít v úvahu, že living room sofa je dlouhodobá investice. Kupte neutrální základ a doplňte ho barevnými polštáři. Pokud si troufnete na výrazný odstín, ať je to tmavě modrá nebo sytá hořčice. Sametově modrá navíc vypadá luxusně i po letech, zatímco módní pastelové tóny rychle omrzí. Pamatuji si, jak kamarádka koupila růžový samet a po půl roce ho nenáviděla. Prodej na bazaru pak znamenal ztrátu pěti tis


A teď k tomu nejdůležitějšímu: foam mattress. Když říkám pěnová matrace, nemyslím tu nekvalitní houbu, která po roce ztratí tvar. Hledejte variantu s paměťovou pěnou a hustotou aspoň 35 kilogramů na metr krychlový. Moje matrace má šestnáct centimetrů pěny a leží na ní jako v oblaku. Přitom se dá srolovat do vaku a schovat do skříně, pokud ji nepotřebujete. Na pull-out sofa je ideální, protože ji snadno složíte a nelezou z ní dráty jako z pružinové. Často se divím, kolik lidí koupí levnou pohovku s mizernou matrací a pak si stěžuje, že se na ní nedá spát. Přitom stačí připlatit pár tisíc a máte řešení na deset


Když jsem si před lety zařizovala první byt o třiceti metrech, myslela jsem si, že vybrat home color palette je jednoduchá věc. Prostě sáhnout po béžové a bílé, aby to ladilo. Realita mě udeřila do očí hned první týden. Bílá zeď od kuchyňského koutu zežloutla od páry, béžová zase brejlovala každý flíček od rukou. Nechtěla jsem žít v showroomu, chtěla jsem domov, kde se dá dýchat i vařit. A právě tehdy jsem pochopila, že barvy nejsou jen o estetice. Jsou o tom, jak se v prostoru cítíte. Malý byt potřebuje chytrou paletu, která ho nerozseká na kostičky, ale naopak propojí. Základní kámen je jeden neutrální odstín na stěny, pak dva až tři akcenty v doplňcích. Žádná věda, jenom cvik a odvaha zkou�